The tradition & historical record
2 min read · 2 sourcesLavabo (popřípadě Lavábo) je obřad, při němž si celebrant při mši myje ruce. Je součástí přípravy darů, během níž se zpívá příslušný zpěv, a následuje po něm modlitba nad dary. 1
Charakteristika
Jedná se o obřad symbolický, ale i praktický – následuje po přinášení darů historicky vznikl z potřeby kněze omýt si ruce – lid totiž přinášel jako dar třeba i hospodářské plodiny. Zároveň se bude za chvíli dotýkat proměněného Těla Kristova, proto si také někteří kněží omývají pouze palce a ukazováky – prsty, kterými drží hostii – jsou to ty samé prsty které budou (tradičně povinně, při mši Pavla VI. nepovinně) držet od proměňování dále spojené. V některých východních ritech, kde se kněz hostie při proměňování nedotýká, je obdobný obřad prováděn až po konsekraci, než poprvé uchopí do rukou Nejsvětější svátost. 1
Užití
V římském ritu došlo k jeho zavedení v 16. století, i když znám byl už dříve (například v Jeruzalémě a Antiochii se praktikoval již ve 4. století). Užívá se při tradiční mši svaté i při nové mši svaté Pavla VI. 1
Forma ordinaria
Při mši Pavla VI. (forma ordinaria) se kněz při mytí rukou tiše modlí: „Smyj ze mě, Bože, mou nepravost a očisť mě od hříchu“ (latinsky „Lava me, Domine, ab iniquitate mea, et a peccato meo munda me“). 1
Forma extraordinaria
Při tradiční mši sloužené v mimořádné formě římského ritu (forma extraordinaria) je modlitba pronášená při Lavabu delší, její text je uveden na mešní tabulce opřené o oltář na jeho epištolní straně; její první slovo dalo obřadu název. Modlitba vychází ze žalmu č. 26: 1
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lavabo na polské Wikipedii. 1
The text above is adapted from the Wikipedia article “Lavabo (obřad)”, available under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 licence. 1
Lavabo is rite, according to the structured record cited below. This entry was generated automatically from that record and has not yet been reviewed by a person familiar with the tradition. 2
The source record links this tradition to 3 external registers, which can be verified through the citation. 2





