The tradition & historical record
1 min read · 1 sourceNovogalský ritus je křesťanský ritus, který se používal v liturgii během období galikanismu v 18. a 19. století ve většině francouzských diecézí. Po tridentském koncilu nepřevzali biskupové ve Francii římské liturgické knihy, nýbrž nechali vypracovat své vlastní, a to v duchu osvícenství a s větším důrazem na Bibli. V pařížské arcidiecézi vydal novogalský misál a breviář pařížský arcibiskup Charles-Gaspard-Guillaume de Vintimille du Luc v roce 1736. Jejich vydávání se uskutečňovalo bez souhlasu Svatého stolce, ten byl udělen až v rámci jednání o konkordát podepsaný roku 1801. Později se však ve Francii prosadil římský ritus (naposledy v orleánské diecézi v roce 1875), o což se výrazně zasloužil Prosper Louis Pascal Guéranger OSB, opat kláštera sv. Petra v Solesmes.
The text above is adapted from the Wikipedia article “Novogalský ritus”, available under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 licence.
Novogalský ritus is recorded in open cultural data. The structured record cited below does not describe the practice, and this entry has not yet been reviewed by a person familiar with the tradition. 1
The source record links this tradition to 1 external register, which can be verified through the citation. 1





